Rozhovor

Jméno Jan Vašek je zvídavé nákupní obci dobře známé: často vystupuje na odborných konferencích, školí, publikuje odborné články i případové studie. V první linii strávil téměř dvacet let a prošel si všechny úrovně řízení: od junior nákupčího až po ředitele globálního nákupu. Většinu pracovního života strávil v zahraničí: Belgii, Francii a Německu. Studoval na několika univerzitách a v současnosti přednáší Strategický a inovační management a Řízení logistiky a nákupu na ČVUT.

ZN: Jane, jak vnímáte nákupní prostředí ČR a SR, kde nyní aktivně působíte? Jak na tom jsme?

JV: Nejraději bych nákupčí rozdělil do Vaškovy nákupní matice, kde osu X tvoří současný stav Znalostí a dovedností a osu Y Úsilí věnované osobním růstu. Velikost kvadrantu potom ukazuje zastoupení v populaci.  Třeba se ujme a budu stejně slavný jako P. Kraljic!

Tou první a zdaleka nejpočetnější kategorií jsou Poctivci, kteří svou práci dělají, jak nejlépe dovedou, nevynechají jedinou příležitost se něco nového naučit, ale jejich osobní růst je ponechán více méně náhodě a praxi. Na konference se chodí inspirovat, na školeních si vše zapisují, chtějí, aby vše bylo použitelné v praxi. V řešení problémů, se kterými se pravidelně setkávají, dosahují expertní úrovně, ve zbytku jsou však na úrovni poučených začátečníků, nové výzvy řeší metodou pokus/omyl a v dobré víře se často dopouštějí zásadních chyb. Skvělá zpráva je, že si nechají poradit. Úkolem managementu je pomoci jim v osobním růstu, HR najít dostatečný rozpočet a školitelů nabídnout relevantní kurzy.

Druhá skupina jsou Brouci Pytlíci. Je jich více, než bychom čekali. Žijí ve své ulitě, ve firmě bývají respektovaní, zaklínají se praxí, trvají na „svých řešeních,“ libují si v odborných termínech, všechno znají, všude byli a odpovídají dříve, než položíte otázku. Neopovažujte se nesouhlasit! Jsou to typičtí vymetači nákupních konferencí (ovšem pouze jako přednášející, nikdy jako posluchači), jejich příspěvky se vyznačují neustálým objevováním kola a omíláním dvou tří témat. Vlastně toho moc neumí, ale dokáží to skvěle maskovat. Snaží se všechny přesvědčit, že na sobě intenzivně pracují. Dělají chyby, ale nepřipustí si to. Úspěchy jsou vždy jejich zásluhou, naopak za selhání mohou vždy neschopní kolegové, zákeřní dodavatelé nebo nepříznivý kontext. Špatná zpráva je, si nechají poradit pouze pod tlakem okolností. Úkolem managementu je zprostředkovat jim „krutou“ zpětnou vazbu, HR poslat je na školení, která nezraní jejich ego, a školitelů vytvořit prostředí, které jim nastaví zrcadlo a posune je dále. Ideálně se co nejrychleji přesunou do jiného kvadrantu.

Mezi Machry řadím nákupčí a manažery nákupu, kteří již dosáhli evropské úrovně díky kombinaci intelektu, pracovitosti, soustavného vzdělávání, dlouhé praxe a zázemí velké, nadnárodní společnosti, která má kvalitní procesy, propracovaný systém osobního rozvoje a vůli do svých zaměstnanců investovat. Paradoxně, právě u této skupiny jsem nejvíce zneklidněn, protože za těch pět let, co tyhle skvělé lidi znám, se nikam výrazně neposunuli, protože jim chybí propracovaný plán dalšího osobního růstu. Diskuse s nimi i jejich prezentace jsou zábavné a relevantní, ale chybí moment překvapení, něco opravdu nového. Prostě dělají stále totéž, jen rychleji, levněji a lépe. Oni sami cítí, že něco není v pořádku, ale nevědí, jak to uchopit. Navíc, každý nákupčí je trochu ješitný, takže opravdu neradi chodí na školení s Poctivci, protože oni už jsou přeci dále. Úkolem managementu i HR je donutit je k dalšímu osobnímu rozvoji a školitelů vytvořit specializovaná školení vyhrazená této specifické skupině.

Konečně čtvrtou skupinou jsou Stoupající hvězdy. A vůbec to není dáno věkem: může jim být dvacet pět, ale také klidně padesát. Typicky sem patří experti, kteří vědí, co nevědí, kde se potřebuji nadále vzdělávat a kde by naopak další úsilí přineslo jen marginální zlepšení. Neustále něco studují, vyhledávají informace a jsou k sobě neuvěřitelně kritičtí. Pouští se do nových výzev i s rizikem, že neuspějí. Jejich zásadní slabinou je neznalost kvalitních zdrojů literatury. Místo, aby si přečetli jeden kvalitní článek, kde je téma dokonale zpracováno a který mohou okamžitě použít ve své praxi, čtou deset marketingových článků a pofiderních blogů. Navíc jim permanentně hrozí, že zleniví a stanou se z nich obyčejní Machři, nebo uvěří své genialitě a rozšíří řady Brouků Pytlíků. Úkolem managementu je nepřekážet, HR pomáhat v osobním rozvoji a školitelů nabízet inspirativní výzvy.

ZN: Teď jste mi nahrál! Proč je podle vás informovanost nákupčích o nákupních trendech a nových myšlenkách nedostatečná? Co byste doporučoval?

JV: Náš mozek si není schopen zapamatovat, z jak kvalitního zdroje informace pochází. Nejlepší dlouhodobou obranou je proto systematicky se pochybným publikacím vyhýbat. Česko-slovenská odborná veřejnost si zaslouží více než prvoplánově marketingové články a popularizující konferenční příspěvky, bezostyšné vykrádání zahraničních publikací (často bez uvedení zdroje) a názory, které nesnesou přísnější kvalitativní kritéria.

Abych nákupčím pomohl lépe se zorientovat v bludišti nákupní literatury, vytvořil jsem kratičkou publikací pod všeříkajícím názvem: „Přehled nejkvalitnějších zdrojů informací v oblasti Nákupu a Řízení dodavatelského řetězce,“ která nákupčím, manažerům nákupu a logistiky nabízí seznam nejvýznamnějších periodik z našeho oboru. Asi nejpřínosnější částí je obrácená pyramida, která periodika řadí od nejprestižnějších (kterým můžeme věřit) až po ty nejméně kvalitní (kde je na místě určitá opatrnost). Obecně by mělo platit, že při řešení manažerského problému nejprve vyhledávám v kvalitních zdrojích a teprve pokud nic nenajdu, podívám se do nižších pater pyramidy. A  naopak, pokud mne v blogu oblíbeného autora nějaká myšlenka zaujme a není u ní uveden zdroj, měl bych si ji ověřit v seriózním periodiku.

Odborná periodika se liší kvalitou i zaměřením a pro praktiky není vůbec jednoduché se v nich orientovat. Pokusil jsem se proto ve své publikaci každý zdroj stručně a přehledně shrnout: zamyslet se nad jeho odbornou fundovaností, přínosem pro manažerskou praxi, stručně shrnout „typický“ článek, uvést tři pozoruhodné příspěvky a vše na závěr okořenit subjektivním hodnocením (viz následující ilustrativní obrázek).

Když jsem v akademii začínal, vůbec jsem nevěděl, že existuje nějaká hierarchie zdrojů. Svou první „vědeckou práci“ jsem psal pod vedením slavného akademika na Oxfordu a neustále citoval články konzultačních společností, protože mi přišly jasné, praktické a přehledné. Supervisor se mi snažil nejdříve taktně naznačit, že se jedná o pouhý marketing. Když nebyl úspěšný, tak mi poslal čtyři články na stejné téma z různě kvalitních zdrojů a vysvětlil mi rozdíl v hloubce tématu, výzkumné metodě i interpretaci výsledků. Bylo to jako rána kladivem do hlavy. Teprve když to vidíte názorně před sebou, tak pochopíte ten obrovský rozdíl.

Blogy a konzultanty čtu i nadále, ale jsem k jejich závěrům velmi kritický, a vždy začínám analýzu otázkou: „co mi chtějí tentokrát prodat?“

ZN: Zdrojů v národních jazycích je poměrně málo, také jsou zastaralé a nejsou často zrovna moc čtivé, avšak řada diplomových prací, s nákupní tématikou z posledních cca 10 let, prozrazuje, že posun zde je, že sourcing (marketing vzadu), byl objeven i v naší části světa.

Nákup se za posledních deset let obrovsky posunul, protože jsme nasáli myšlenky z jiných oblastí: inovace, projektové řízení, měkké dovednosti, strategické řízení, udržitelný růst. Bohužel, tento bouřlivý vývoj se neodrazil v české a slovenské odborné nákupní literatuře. Chybí nám nejen aktuální a moderně napsaná vysokoškolská učebnice, ale i kvalitní praktická literatura, která by zkušeným nákupčím poskytla užitečné návody, inspirativní myšlenky a kriticky pojatá kontroverzní témata.

Vzpomínám, jak jsem minulý rok na bratislavském Trend fóru představil malý test znalostí a dovedností Procurementu 4.0, s průměrnou známkou 0 z 10!  Což ale vůbec neznamená, že nákupčí neumí, jen nedostávají ty správné podněty, aby se rozvíjeli správným směrem. Ostatně, v zahraniční literatuře probíhá bouřlivá diskuse, co to vlastně ten Procurement 4.0 je a co to bude pro nákupčí reálně znamenat. Podařilo se mi přesvědčit jednoho studenta, aby toto téma se mnou zpracoval ve formě diplomové práce, a snad budeme mít do konce roku kvalitní článek pro odbornou diskusi.

Nedělejme si iluze, že nákupčí si po únavném dni večer vezmou kvalitní zahraniční knihu. Naší ambicí musí být krátké a výstižné monografie, které se dají přečíst na cestě do práce, které srozumitelnou a zábavnou formou nákupčím představí jeden konkrétní problém a na praktickém příkladu jej vyřeší a zobecní. Mým prvním pokusem je knížka Řízení konfliktu v organizacích: Anatomie obchodního sporu, která představuje jednoduchou případovou studii a potom nákupčím představuje čtyři klíčové koncepty: proces eskalace obchodního sporu, řízení nárůstu cen surovin, rozhodovací metodu KAPR a zpolitizovaný proces vytváření nákupního rozpočtu.

Skvělá zpráva je, že napsáno už bylo (téměř) vše. Vždyť jen odborné časopisy, které v pyramidě uvádím, obsahují více než 10.000 odborných článků a pokrývají všechny myslitelné oblasti SCM. Jen vědět, kde hledat a jak s informacemi naložit!

Bohužel, prakticky všechna kvalitní literatura je v angličtině. A proč není více kvalitních publikací v češtině a slovenštině? Myslím, že si za to můžeme sami! Vytváření kvalitního obsahu vyžaduje spoustu času: studium pramenů, diskuse s manažery a ověření myšlenek v praxi, vytvoření příspěvku/publikace, recenze nezávislými experty, zohlednění jejich připomínek i vlastní výzkum.  A my jsme si bohužel odvykli za kvalitní obsah platit. Nemůžeme se potom divit, že jej nikdo nechce vytvářet zadarmo. Navíc, na rozdíl od vědeckých článků v zahraničních časopisech nejsou za vydávání knih a článků pro praktiky žádné akademické body.

Já však stále věřím, že kvalitní nákupní obsah si své publikum najde. Mou ambicí je vytvářet kvalitní obsah psaný v češtině, který odborné veřejnosti nejen zpřístupní to nejlepší ze zahraničních zdrojů, ale současně novinky interpretuje, ukotví v širších SCM trendech, adaptuje na lokální kontext a kriticky zhodnotí.

Věřím, že najdu dostatek osvícených nákupčích a manažerů nákupu, kteří mě podpoří formou předplatného, abych mohl od září spustit projekt „Popularizace odborných článků,“ kde bych chtěl každé dva týdny nákupčí seznámit se zajímavým zahraničním vědeckým článkem: hlavní myšlenku nejen stručně přístupnou formou vysvětlit, ale i aplikovat v praxi na konkrétním příkladu (to vše v rozsahu tří stran). Postupně bychom si vytvořili databázi kvalitních zdrojů, ze které by mohl každý nákupčí čerpat.

Pro představu uvádím začátek takového článku:

ZN: Z vašich příspěvků i diskusí je možné vytušit závěr, že jste hodně kritický k  obsahu i samotným prezentacím témat nákupních konferencí, které naše Labsko-Dunajská scéna nabízí. Mě naopak konferenční benchmark napovídá, že témata, která nabízí některá velmi drahá zahraniční konferenční setkání, jsou velmi symbolická a tzv. repre – být viděni!

JV: Já jsem kritický, protože si myslím, že prezentující mají na více a obecenstvo si zaslouží lepší obsah. Je skvělé, že přednášející přicházejí s případovými studiemi z vlastní praxe, ale chybí mi zobecnění, pohled ze širší perspektivy a zamyšlení, kdy doporučovaná metoda funguje a kdy se může vymstít. Také se mi nelíbí formát dvacetiminutových vystoupení, kde se nedá téma ve své komplexitě uchopit a přednášející se uchylují ke zbytečnému a kontraproduktivnímu zjednodušení.

Kvalitní prezentace musí vždy stát na ramenou obrů, protože dané téma už určitě někdo v minulosti rozebral. Přednášející by proto měli věnovat alespoň hodinu studiem již existujících příspěvků.  Nikdo neočekává, že vytížení manažeři se po nocích ponoří do systematického přehledu literatury, ale měli by znát minimálně dva až tři nejcitovanější odborné články a publikace v dané oblasti. Jinak ztrácejí čas svůj i obecenstva.

A vůbec se nebojím, že na odbornější příspěvky není publikum připravené. Dobrá teorie se pozná právě tím, že vypadá úplně primitivně, že si na konci posluchač řekne: „tak tomu dokonale rozumím a umím to použít v praxi.“

Organizátoři konferencí by neměli své publikum urážet PR prezentacemi, protože nákupčí pak hlasují nohama. Ostatně, PR prezentující jsou potrestáni už tím, že musí před odborné publikum předstoupit s prvoplánově prodejní prezentací. Více k tomu asi není potřeba dodávat.

ZN: V minulosti jste poukazoval na problém, že nákupu chybí speciální školení, zaměření se na důležitá témata do hloubky, které z témat si myslíte, že jsou nákupčím málo vysvětlována, kam se moderní vzdělávání ubírá?

JV: Zrovna nedávno jsem si svůj článek znovu pročítal a stále si myslím, že je aktuální. Odkážu tedy čtenáře na něj a soustředím se na druhou část otázky.

Myslím, že ani pokročilá školení pro experty nejdou dostatečně do hloubky. U tohoto typu vzdělávání se musíme oprostit od tradičního „Co můžu od zítra dělat jinak.“ Naopak, smyslem workshopu je moderovaná diskuse mezi experty, ukázat „starý“ problém z nové perspektivy, vypíchnout nový trend, který ještě není pevně ukotven, zamyslet se nad důsledky probíhající změny, vyměnit si zkušenosti, vzájemně se inspirovat.

Ve své školící praxi jsem se rozhodl úzce specializovat na Machry a Stoupající hvězdy. To samozřejmě znamená, že musím školení dokonale připravit a jít do velké hloubky. Navíc, já nechci lidem říkat, co si mají myslet, ale otevřít jim oči a donutit je řešení přizpůsobit svému specifickému firemnímu kontextu. I proto pořádám jen několik workshopů ročně a účast je pouze na pozvání. Segment Poctivců pokrývám jen okrajově, a proto se k němu nemohu kvalifikovaně vyjádřit.

ZN: Ale co když Vám namítnu, že si řada nákupčích vč. mě myslí, že teoretici i školitelé zaspali, že praxe především ta internetová předběhla jakékoli představy strnulého vědeckého světa, …

JV: Odpovím provokativně. (1) Věda odpovědi nabízí, jenže praktici o nich nevědí. Zůstaňme u tématu elektronizace a jejího významu pro nákup. Pokud si dobře vzpomínám, tak v MIT Sloan se objevilo hned několik zásadních článků o vlivu elektronizace na dodavatelské řetězce, elektronizaci obecně se obsáhle věnuje i jeden z nejprestižnějších časopisů MIS Quarterly, Granados a kolektiv zveřejnil před několika lety zásadní článek, který varuje před přílišnou transparentností, hezký přehled všeho publikovaného na téma e-SCM nabízí čerstvý článek od Ahmi a kolektivu, CAPS Research pravidelně sdílí několik benchmarkingových studií.

(2) Co by se reálně stalo, kdyby polovina akademiků publikujících v oblasti SCM ze dne na den zmizela? Podle mého názoru nic. A tím důvodem je naprostá nesrozumitelnost většiny vědecké literatury pro běžného čtenáře. Vzpomínám, jak jsem před časem manažerovi nákupu poslal článek, který ukazoval tři druhy úspor, které přináší centralizace nákupu a který nádherně vysvětloval, kdy který typ úspory využít. K mému překvapení se za mnou druhý den vypravil, abych mu článek vysvětlil, protože „vůbec nechápe, o co go.“ Problémem vědecké literatury není jen složitý jazyk, čím dál sofistikovanější výzkumné metody a statistické analýzy, ale i přílišné teoretizování a nedostatečné a nepřehledné doporučení aplikaci v praxi. I proto chci, jak už jsem říkal, články zjednodušit, dovysvětlit a hlavní myšlenku ilustrovat na praktickém příkladu.

ZN: V současné době dokončujete svou disertační práci na Cranfield university, o čem je?

JV: Ve zkratce, vytvářím praktický nástroj na určení kvality komoditních indexů a jejich následného využití při řízení komoditního rizika. Zjednodušeně řečeno, čím méně kvalitní index, tím důležitější jsou schopnosti nákupčího najít a zpracovat informaci o ceně a jejím vývoji. A čím kvalitnější index, tím důležitější jsou strategické dovednosti nákupčího z hlediska definice dlouhodobé nákupní strategie a její následné implementace. Trvalo mi pět let výzkumu, než jsem to dokázal vymyslet a takhle primitivně zformulovat.

ZN: Můžeme se těšit na zveřejnění vašich závěrů?

JV: Jako úspěšný autor, podnikatel a konzultant víte, že ze všeho nejhorší je mít věci dokončené na 90%, protože vlastně nemáte nic. V šuplíku mi leží čtyři rozpracované knížky: o řízení komodit, TCO, nákup bottlenecků a řízení spolupráce s konzultanty nákupu. Na každou z nich jsem nastudoval dostupnou literaturu, udělal rozsáhlý výzkum, napsal případové studie a vše probral s odborníky z praxe. A pak do toho vždy něco vlezlo a text jsem nedokončil.

Dal jsem si závazek všechny tyto publikace letos dokončit a nabídnout odborné veřejnosti. Musím doufat, že si je někdo koupí a využije v praxi. Pokud se nebudou líbit, budu muset přestat publikovat v češtině a zkusit daleko větší anglicky mluvící trh.

Vědecké články v prestižních časopisech jsou potom úplně jiná liga, ve svém hlavním článku jsem u verze devět a editor stále není spokojen. Na každých deset stránek a dostávám dvacet stránek komentářů! Už se s tím trápím několik měsíců a stále nevidím světlo na konci tunelu.

Pokud jde o populárně publikační činnost, tak se nejvíce bojím dne, kdy podlehnu vábení vytvořit ze čtyř existujících knížek pátou. To znamená publikace, které mají krásnou strukturu, jsou napsány hezkým a sebevědomým jazykem, najdete v nich spoustu grafů a tabulek, udílejí spoustu rad, ale vlastně jen recyklují staré známé myšlenky, nepřinášejí žádný vlastní výzkum ani nový pohled, neprovokují čtenáře kontroverzními závěry. Samozřejmě, že tyto knihy mají své místo jako vstup do disciplíny, rychlý přehled toho nejdůležitějšího, učebnice pro studenty vysokých škol, ale problém nastává, když nic jiného nevychází. A bohužel, český trh je jimi doslova zaplevelený a nakladatelství mají strach vydávat něco jiného.

ZN: Nebojíte se, že s šedinami přijdete o tu jasnozřivost, kterou dnes nabízíte i díky své praktické zkušenosti, že se z Vás stane školomet?

JV: To se nemůže vzhledem k rychlosti vypadávání vlasů stát! Ale vážně, mezi akademií a praxí je vykopán hluboký příkop. Vždyť největší urážkou na vědecké konferenci je „pane kolego, vy tady řešíte praktický problém!“ a na praktické „To je jenom suchá teorie!“ Já svou roli vidím jako popularizátor a most mezi těmito dvěma světy, jako bořitel předsudků, že akademici nic neví o reálném světě a v praxi by vyhořeli, že praktici jsou arogantní omezenci neschopní pochopit složitější myšlenku, kterým stačí pitomé matice a návody, jakými je zásobují konzultanti.

Navíc jsem neustále v kontaktu s nákupčími, dělám výzkumy ve firmách, takže odtržení od reality zatím nehrozí. Jen si musím dávat pozor, aby se ze mě nestal Brouk Pytlík. Když přednášíte mladým lidem, kteří ještě nemají vlastní zkušenosti, můžete snadno propadnout dojmu, že jste genius. I proto je tak důležité pořádat workshopy pro manažery nákupu a psát případové studie. Během diskuse si totiž vždy uvědomím, kolik toho ještě neznám!

ZN: Praktický nákupčí Vám může oponovat, že nepotřebuje studovat teoretický problém, potřebuje praktické závěry, tak jak třeba činíte ve své knize ….

JV: U některých článků si stačí přečíst název a víte vše. Mezi ně patří i tento: „Není nic užitečnějšího než trocha dobré teorie.“ Dobrá teorie totiž není žádný abstraktní a neužitečný soubor definic a pouček, ale vysoce praktický návod, vysvětlení a zobecnění relevantního manažerského problému, které posunuje naše znalosti a chápání nákupu a řízení dodavatelského řetězce. Bohužel, praktici zapomínají, že „praktické závěry“ se nedají aplikovat bez pochopení klíčových předpokladů. Dám konkrétní příklad:

Představte si klec se čtyřmi opicemi a u stropu trs nádherných banánů. Každá opice, která se k nim vydá, je odehnána prudkou ledovou sprchou. Potom jednu opici vyměníte. Nováček se okamžitě vydá k chutným banánům, ale zkušenější kolegové mu v tom křikem zabrání. Když vyměníte čtvrtou opici, tak ty tři jí vší silou brání jít k banánům, přestože o sprše vůbec neví.

A podobně je to i s praktickými návody, u kterých nerozumíme původním předpokladům: Třeba Kraljicova matice je založena na předpokladu, že (1) nesmíme plýtvat zdroji, a proto musíme každé kategorii věnovat pouze tolik pozornosti, kolik si zaslouží, že (2) lze nákupní kategorie na základě vlivu na zisk a komplexitě nákupu seřadit do typově stejných kvadrantů, pro které lze definovat generickou komoditní strategii, že (3) klíčovým faktorem pro rozdělení přidané hodnoty transakce je relativní poměr sil.

Můžeme strávit celý život vytvářením komoditních strategií na základě Kraljicovy matice, ale teprve když pochopíme tyto předpoklady, můžeme jejího potenciálu plně využít, ale také určit, kdy tyto předpoklady neplatí a nákupní kategorie řídit podle jiných pravidel (například udržitelného růstu).

Děkujeme za rozhovor!

Pokud se vám líbí, co Jan dělá a chcete jej podpořit, získejte tuto publikaci za symbolických 50 Kč.
Platba – bankovním převodem na konto: 1025374994/ 6100, a jako variabilní symbol uveďte své příjmení (jméno firmy).
Současně zašlete svou e-mailovou adresu na: jeanne.vaskova@post.cz. Obratem obdržíte knihu i daňový doklad.

alioth