Za co aukce nemohou.
Naši dodavatelé mají právo se o naše zakázky neucházet. Asi by bylo hodně naivní předpokládat, že náš stávající dodavatel se těší, až ho poměříme v aukci. Zrovna tak ale ani jeho konkurenti nemají povinnost se podbízet pod ceny našeho dodavatele. Dokonce se chce říct, že dodavatelé mají mít ve svém kodexu zakotveno: „Bratrovražedného boje se neúčastníme!“ Některé velké korporace to tak mají.
Z diskusí s dodavateli však vyznívá, že aukční výzvy vnímají jako pozitivní obraz změny chování firem a obecně společnosti k lepšímu. Ty firmy, které se k aukcím odhodlaly, dodavatelé považují za transparentnější a tedy důvěryhodnější. Jsou ochotni jim podávat nabídku. Toto podepírá i výzkum aukcí PROe.biz na Slovensku* , kde v průměru se aukce účastní 5,5 účastníků, ale jak uvádí euro-statistiky**, obálkových veřejných soutěží se na Slovensku účastní jen 2,1 účastníků (Česko 3,7; průměr EU = 5,4; Španělsko 8,8).
Ve veřejném sektoru mezi mistry podvodu platí obecné pravidlo. Když nemáš domluvené vítězství nebo prohru nabídku nepodávej. (Dejme si pozor i některé aukční firmy se těmto praktikám učí. Už asi brzo budeme psát: Noví zvěstovatelé vodu káží, avšak víno pijí. 🙁 )
Aukce by chtěly některé trhy přelstít.
Neničte si svůj soutěžní nástroj tím, že do hry pustíte fiktivní firmu a sami pak snižujete ceny! Velmi brzy přijdete o důvěru. Chystáte na dodavatele past? Sami do ní spadnete! Trh, který není soutěživý, dlouhodobě neudržíte pod tlakem vyhrůžek. Dnes existují aukční strategie, kde lze soutěžit i jednoho jediného účastníka bez ztráty kytičky, tedy bez zapojení se nákupčího. O tom více v dalším pokračování: Posilování aukčních strategií.
Korupce a Pletichy
Původně jsem chtěl psát obecné znalosti kolem tohoto tématu, ale dne 26.1.2012 (datum jsem dal jako historický mezník) jsem se zúčastnil něčeho neobyčejného. V Pakulu se konal seminář k veřejným zakázkám. Organizován byl asociací pro elektronizaci nákupních nástrojů APUEN. Vedle Transparence International, odborníků z VŠE, poskytovatelů řešení zde vystupovali i uživatelé aukcí, obcí, měst a také pracovníci magistrátu pražského. Poslední zmiňovaní zde představili pilotní aukční projekt na nákup kancelářského papíru. Ve své prezentaci zkonstatovali, že aukci nebylo možné uskutečnit, neb získali jen jednu nabídku – na obyčejný papír za milion korun?! Některým účastníkům semináře spadla brada. Co se stalo, bylo evidentní, dodavatelé se nechtěli účastnit frašky. 100-ky dodavatelů by se za normálních okolností rádo pyšnilo takovou referencí a nejvyšší pražský úřad nemůže sehnat dodavatele papíru. …Aukce neprohrály, to jen mravní znechucení se dostavilo.
Toto nemám zapotřebí!
Předešlé téma je ukázkou toho kdy pracovníci, kteří chtějí něco zlepšit, šlápnou jiným, kteří nechtějí nic zlepšit, na kuří oko. Mysleli to dobře, ale nikdo je za to nepochválil, naopak. Jak je to o tom iniciativním pitomci? Carlo M. Cipolla, italský psycholog ve svém popisu idiotství lehce s nadsázkou říká: Člověk, který svou činností udělá jinému ztrátu a sám také prodělá, je pitomec. …A tak to u nás je se statečnými občany. (Libor Joska, CH&T, šéf SFŽP Libor Michálek, nebo statečná i chytrá Horákyně ze Znojma. Zeptejte se jich, co si museli prožít!)
Aukce jsou také v pasti, pokud své závazky z aukčních „striktních“ soutěží vyhlašovatel neplatí. Donutíte dodavatele téměř kapitulovat a pak se svou konkurenční výhodou, kterou vám on zprostředkoval, zacházíte velmi nezodpovědně? Jste někdo, koho Cipolla nazývá banditou.
Josef Zrník
*seminář NAR marketing, s.r.o. , Bratislava květen 2011
**Doc. Ing. Pavel, PhD Seminář APUEN, Praha leden 2012
Odfláknutý eSourcing – jen ať někdo nechce měřit to, co jsme ušetřili
Pasti na aukční strojky II
V příštích pokračováních:
Posilování aukčních strategií
Proč se nedaří elektronizovat nákupní operativu – P2P
Best Practice
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.